Předvánoční horečka je v plném proudu a vaše děti už týdny sní o chlupáčovi se čtyřma nohama a ocasem? Pejsek pod stromečkem zní jako splněný sen, ale co když se z něj stane noční můra? Než se rozhodnete rozšířit rodinu o čtyřnohého člena, měli byste vědět, co vás opravdu čeká. Protože pes není hračka, kterou můžete po Vánocích vrátit do obchodu s tím, že se vám nehodí k nábytku. Je to živá bytost s potřebami, emocemi a nároky, které vás budou provázet dalších deset až patnáct let. A věřte mi, že to není jen samá radost a mazlení – je to taky venčení v minus deseti, návštěvy veterináře za tisíce korun a občas i zničený oblíbený koberec.
Když děti prosí a rodiče povolí – začátek příběhu
Znáte to. Vánoce se blíží a vaše ratolesti začnou s tou každoroční mantrou: „Mami, tati, chceme pejska!“ Oči se jim rozzáří, slibují hory doly, že se o něj budou starat, že ho budou venčit, krmit, mazlit se s ním. Dokonce vám předloží vypracovaný harmonogram, kdo kdy bude mít službu. Vypadá to jako dokonalý plán a vy nakonec povolíte. Vždyť proč ne, že? Pes přece naučí děti zodpovědnosti, bude to kamarád, člen rodiny.
A pak přijde ten kouzelný okamžik – štěně pod stromečkem. Pláč radosti, objetí, fotky na Instagram. První den je to idylka. Druhý den taky. Ale pak přijde realita jako facka od medvěda. Štěně močí všude kromě míst, kde má, žvýká boty za tři tisíce, v noci kvílí a chce pozornost. A ten harmonogram péče? Ten je najednou k ničemu, protože Terezka má kroužek, Péťa trénink a vy jste najednou hlavní pečovatel.
Pamatuju si, jak jsem před lety pořídil svého prvního psa. Byl ta to fenka, kterou někdo zanechal u veterináře s kýlou, pojmenovali ji Kelly. První týden byl jako z pohádky. Pak Kelly sežrala celou vánoční štolu, kterou babička pekla tři dny, a skončili jsme u veterináře s obavami z otrav čokoládou. To byla první z mnoha návštěv, které následovaly. A taky první z mnoha momentů, kdy jsem si říkal: „Do čeho jsme to vlezli?“
Venčení není procházka růžovým sadem
Když si pořizujete psa, představujete si romantické procházky parkem za slunečného odpoledne, že? Pes vesele cupitá vedle vás, ptáčci zpívají, všechno voní jarními květinami. Realita je trochu jiná. Venčení znamená vstávat v šest ráno i o víkendu, protože psí močový měchýř nezná pojem „sobotní lenošení“. Znamená to chodit ven i když prší, sněží, fouká vítr nebo když máte čtyřicítku horečky a sotva stojíte na nohou.
Pes totiž potřebuje venčit pravidelně, minimálně třikrát denně, ideálně čtyřikrát. A nejde jen o to, aby si odskočil. Potřebuje pohyb, stimulaci, socializaci s jinými psy. Některá plemena potřebují hodiny venku denně. Máte border kolii? Gratuluju, právě jste si pořídili práci na plný úvazek. Máte buldoka? Ten sice tolik pohybu nepotřebuje, ale zato chrápání v noci vám vynahradí všechny klidné chvíle.
A co teprve když onemocníte? Pes se neptá, jestli máte chřipku nebo migrému. On prostě musí ven. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem mpochroumanou nohu a musel jsem Kelly venčit o berlích. Sousedé se na mě dívali soucitně, jak se tam šourám po chodniku, zatímco Kelly nadšeně tahá za vodítko, protože zahlédla ptáčka. Romantika jako hrom.
Čas, který pes potřebuje – a není ho málo
Venčení je jen špička ledovce. Pes potřebuje vaši pozornost prakticky neustále. Chce si hrát, chce být součástí dění, nesnáší samotu. Nemůžete ho nechat samotného doma na dvanáct hodin a čekat, že bude v pohodě. Buď vám zdemoluje byt, nebo dostane separační úzkost a bude trpět. A to nechcete ani vy, ani on.
Pak je tu výcvik. Štěně neví, že nemá žvýkat váš oblíbený polštář nebo že má chodit na záchod ven. To všechno ho musíte naučit. A to vyžaduje čas, trpělivost a konzistenci. Nemůžete jeden den něco zakazovat a druhý den to povolit. Pes potřebuje jasná pravidla a hranice. Jinak z něj vyroste nevychovaný tyran, který vám bude šlapat po hlavě.
Každý pátek večer, když ostatní seděli v hospodě nebo u televize, my jsme trénovali „sedni“, „lehni“ a „zůstaň“. Bylo to náročné, občas frustrující, ale nakonec se to vyplatilo. Kelly se stala skvěle vychovaným psem, se kterým se dalo žít. Ale stálo nás to měsíce práce a desítky hodin času.
Finanční stránka věci – připravte si peněženku
Teď se dostáváme k té nepříjemné části, o které se moc nemluví. Pes stojí peníze. Hodně peněz. A nemyslím jen pořizovací cenu, která může být u některých plemen docela slušná. Myslím běžný provoz. Jídlo, veterinární péče, očkování, odčervení, antiparazitika, hračky, pelíšek, vodítko, obojek, misky – to všechno se sčítá.
Kvalitní granule pro středně velkého psa vás vyjdou tak na tisíc až dva tisíce měsíčně. A pozor, granule by neměly být jediná strava! Pes potřebuje pestrý jídelníček, občas maso, zeleninu, ovoce. Není to žádný odpadkový koš, do kterého můžete házet zbytky od oběda. Má specifické nutriční potřeby a špatná strava se projeví na zdraví, srsti, energii.
A pak přijde nemoc. To je teprve zábava. Veterinární péče v Česku není levná záležitost. Běžná prohlídka vás vyjde na pár stovek, ale když pes onemocní vážněji, můžete u veterináře nechat klidně deset, patnáct, dvacet tisíc. Kelly měla jednou zánět ucha. Vypadalo to jako maličkost, ale léčba trvala měsíc a stála nás přes pět tisíc. Jiný můj známý měl psa, který snědl ponožku. Operace střev? Třicet tisíc. Takže pokud nemáte finanční rezervu, pořizování psa není dobrý nápad.
Pes není hračka – je to člen rodiny
Tohle je asi nejdůležitější věc, kterou musíte pochopit. Pes není předmět. Není to dárek, který můžete vrátit, když přestane bavit. Je to živá bytost s emocemi, potřebami a právy. Když si pořídíte psa, berete na sebe zodpovědnost za jeho život. A to není zodpovědnost na pár týdnů nebo měsíců. Je to závazek na dalších deset, patnáct, někdy i dvacet let.
Pes si vás zvolí za svou smečku. Bude vás milovat bezpodmínečně, bude vám věrný, bude s vámi ve zlém i dobrém. Zaslouží si stejný přístup z vaší strany. Nemůžete ho vyhodit, když zjistíte, že je to náročnější, než jste čekali. Nemůžete ho opustit, když se vám narodí dítě nebo když se stěhujete. Pes není nábytek, který se dá vyměnit podle aktuálních potřeb.
Bohužel každý rok po Vánocích útulky praskají ve švech. Štěňata, která byla dárkem pod stromečkem, se v půlce ledna ocitají na ulici nebo v kotci. Protože „páníčkové“ zjistili, že to nedávají. Že je to moc práce, moc starostí, moc peněz. A tak se toho „problému“ zbaví nejjednodušším způsobem. Je to odporné, nelidské a mělo by to být trestné.
Alternativy pro ty, kdo na psa nemají
Pokud po přečtení tohoto článku došlo, že na psa opravdu nemáte – čas, peníze nebo podmínky – neznamená to, že musíte děti zklamat úplně. Existují alternativy, které jsou méně náročné a přesto mohou přinést radost.
Rybičky jsou skvělá volba pro začátečníky. Akvárium je sice taky investice a potřebuje údržbu, ale není to nic ve srovnání se psem. Rybičky nemusíte venčit, nešťourají po popelnicích, když je opustíte, a veterinární péče je minimální. Navíc sledování rybiček má uklidňující účinek a může naučit děti zodpovědnosti v menším měřítku.
Křeček, morče nebo králík jsou další možnosti. Ano, taky potřebují péči, ale je to nesrovnatelně méně náročné než pes. Můžete je nechat doma samotné na celý den, nepotřebují venčení (i když pohyb mimo klec je důležitý), a náklady na jejich chov jsou zlomkem toho, co stojí pes. Jsou to milá zvířátka, která můžete hladit a mazlit se s nimi.
Nebo můžete zkusit „půjčit si“ psa. Existují programy, kde můžete venčit psy z útulku, nebo se můžete stát dočasnou pěstounskou rodinou. Tak poznáte, jaké to je mít psa, aniž byste se zavazovali na celý jeho život. A pomůžete psům v nouzi, což je skvělý bonus.
Když už se rozhodnete – jak na to správně
Pokud jste si přečetli všechny ty starosti a stále chcete psa, gratuluju. Máte pravděpodobně správný přístup a jste si vědomi toho, do čeho jdete. Ale než vyrazíte do chovatelské stanice nebo – ještě lépe – do útulku, měli byste si ujasnit pár věcí.
Jaké plemeno vám sedne? Každé plemeno má specifické vlastnosti, potřeby a temperament. Aktivní rodina s dětmi si užije retrievera nebo border kolii. Senioři ocení klidnějšího psa menšího plemene. Lidé v bytě by měli zvážit velikost a energetickou náročnost psa. Informujte se, ptejte se, nebojte se konzultovat s odborníky.
Kde psa pořídit? Prosím, zvažte útulky. Je tam spousta úžasných psů, kteří si zaslouží druhou šanci. Ano, často to jsou dospělí psi, ne štěňata, ale mají obrovskou výhodu – jejich povaha je už formovaná a víte, co dostanete. Navíc útulky obvykle poskytují základní veterinární péči a očkování v ceně adopce. Pokud chcete štěně, hledejte seriózního chovatele, ne množírnu. Nekupujte psy na trzích nebo od podezřelých prodejců.
Připravte se předem. Než psa přinesete domů, měli byste mít vše potřebné – pelíšek, misky, vodítko, obojek, hračky, granule. Měli byste mít vybraného veterináře a ideálně i psí školu. Měli byste vědět, kdo se o psa postará, když pojedete na dovolenou. Měli byste mít finanční rezervu na nečekané výdaje. Zkrátka, buďte připraveni.
Radosti, které pes přináší – protože není všechno černé
Teď když jsem vás pořádně vyděsil a možná odradil, je čas říct i to pozitivní. Protože ano, pes je spousta starostí, ale taky je to spousta radosti. A pro mnohé lidi ty radosti výrazně převažují nad starostmi.
Pes vás bude vítat, jako byste byl největší hrdina planety, i když jste jen vynesli koš. Bude s vámi, když budete smutní, a nějak vždycky ví, kdy potřebujete útěchu. Bude vás nutit k pohybu a aktivitě, což je skvělé pro zdraví. Naučí vaše děti empatii, zodpovědnosti a péči o druhé. Bude strážit váš domov a dá vám pocit bezpečí.
Kelly byla se mnou v nejtěžších chvílích mého života. Když jsem procházel rozchodem, byla to ona, kdo mě dostal z postele každé ráno. Musel jsem vstát, musel jsem ji venčit, musel jsem fungovat. A postupně se mi díky ní dařilo lépe. Její bezpodmínečná láska a věrnost mi pomohly překonat těžké období. To je něco, co vám žádná rybička nedá.
Vzpomínky na společné procházky, výlety, dovádění na zahradě – to jsou věci, které zůstanou navždy. Fotky, jak děti rostou spolu se psem, jak spolu spí, jak si hrají. To je k nezaplacení. Pes se stane součástí rodinných příběhů, legend, vzpomínek. A když jednou odejde, bude vám chybět jako člen rodiny. Protože to člen rodiny byl.
Závěrečné zamyšlení před Vánoci
Takže tady jsme. Vánoce se blíží a vy stále zvažujete, jestli ten pes pod stromečkem je dobrý nápad. Doufám, že tento článek vám pomohl udělat si realističtější představu o tom, co to znamená mít psa. Není to jen mazlení a roztomilé fotky na sociální sítě. Je to práce, zodpovědnost, čas a peníze.
Ale pokud jste připraveni to všechno vzít na sebe, pokud máte podmínky, čas a chuť se o psa starat, pak do toho jděte. Pes může být úžasným obohacením vašeho života. Jen prosím, neberte to na lehkou váhu. Není to impulzivní rozhodnutí, které děláte pod vlivem dětských proseb a vánočního sentimentu.
A pokud zjistíte, že na to nemáte, není to žádná ostuda. Je lepší si to přiznat předem, než pořizovat zvíře, které pak skončí v útulku nebo ještě hůř. Existují jiné možnosti, jak udělat dětem radost. A možná jednou, až budete mít víc času, stabilnější situaci a lepší podmínky, bude ten správný čas na pořízení psa.
Pamatujte – pes není věc. Je to přítel, kamarád, člen rodiny. A jako takový si zaslouží lásku, péči a oddanost po celý svůj život. Pokud mu to nemůžete dát, nepořizujte ho. Je to tak jednoduché. A pokud mu to dát můžete, připravte se na úžasné dobrodružství plné lásky, smíchu, občas slz, ale hlavně nezapomenutelných vzpomínek.
Kelly už tu se mnou není. Odešela před dvaceti lety ve věku šestnácti let. Stále mi chybí každý den. Ale ani na vteřinu nelituji, že jsem ji měl. Ano, bylo to náročné. Ano, stálo mě to spoustu času a peněz. Ale dala mi tolik lásky a radosti, že bych to všechno udělal znovu. A to je ten pravý test – jestli byste to udělali znovu, i když víte, co vás čeká. A vidíte… nyní máme již dalšího chlupáče, tentokrát rošťáka Edu už sedm let. Byl to manželčin sen a já povolil, páč jsem to už znal…
Tak ať už se rozhodnete jakkoli, přeju vám krásné Vánoce. A pokud pod stromečkem opravdu bude štěně, přeju vám hodně štěstí, trpělivosti a lásky. Budete to potřebovat. Ale věřím, že to zvládnete.
Komentáře