Za dveřmi skoro vánoce a venku prší… těžké kapky dopadají na střechu a do toho fouká hnusný vítr. Ani pes nechce jít ven a stojí na prahu dveří.
„Pojď, dem se venčit,“ říkám a táhnu psa na vodítku ven.
Ten však ví své.. do toho nečasu prostě nepůjde.
„Ale no tááák, musíš se vyvenčit!“
Naštvaný štěk mi byl odpovědí.
Bylo jasné, že do toho marastu nepůjde, ale pán je pán a tak se nakonec podvolil. Ale vyřešil to šalamounsky. Občůral roh baráku, udělal tam bobek a táhl mě ke dveřím zpět. Jo, zvířata ví co je dobré a co ne.
Mě dnes čeká focení vánoční výzdoby v naší ulici – do kroniky, ale asi budu muset jít bez hafiště, leda by se déšť změnil v sníh, ten zase on miluje. A vůbec mu nevadí, ani když je vánice… holt.. do haskyho má hodně, tak se není čemu divit.
A Vánoce jako takové? Ty jsou pro naše psiště tím největším rájem…
Jen co jeho mozeček zmerčil stromek na balkoně, tak jej musel označkovat. Počítám s tím, že tomu tak bude i na Vánoce, až bude stromek stát v rohu místnosti, páč dle jeho slov, je to roh a ten se musí občůrat, co kdyby tu byl nějaký jiný vetřelec. Aby věděl, že tady je to Edovo.
Den na to dělala panička cukroví a bylo jasné, že to bude zase vonět a tak byl Eda u toho, co když něco spadne na zem a já to můžu zbaštit. Větší a lepší Lux jsem snad ještě neviděl. Kolem linky bylo pomalu kluziště, jak to tam Eda neustále „vysával.“ Nu, co se dá dělat, tak zase o vánocích bude váleček no. Ale netřeba se bát, zas to vyběháme na jaře.
Komentáře